Hľadaný výraz: psalms 104, Preklad: Český - Kralický, Počet výsledkov: 1
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

1

mail   print   facebook   twitter